Czech Republic
2. listopadu 2023
Milé sestry, moc rády se vám zase ozýváme s naším občasníkem. Nápad poslat ho vznikl letos v létě, kdy jsme se sešly na Vsetíně. Bylo to setkání českého týmu Lydie (Věra, Jana, Pavlína a Marie) a vzpomínaly jsme na konferenci. Spolu s tím i na všechny zúčastněné, ale i na ty, které s námi nebyly a věrně se modlily a modlí doma či ve skupinkách. Rády bychom s vámi byly častěji než jen na konferenci, tak se snažíme organizovat i regionální setkání a stále více uvažujeme nad možností setkat se ve videokonferenci. Inspirací je nám mezinárodní video setkávání sester Lydie z celého světa, které se občas koná, a i vy dostáváte prostřednictvím koordinátorek na ně pozvání. Ale tato setkání jsou organizována samozřejmě v angličtině. Setkání českého týmu v létě je vždy velmi příjemná událost. Myslím, že za všechny můžu říci, že se na něj velice těšíme. Již tradičně sestry přijíždějí za mnou domů na Vsetín. Můj manžel má také pro nás pochopení a na ty dva až tři dny nás opouští, abychom měly klid na jednání a modlitby. Letos strávil tento čas na chalupě se synem a snachou, jak sám říká – nejmilejší snachou ze všech snach, co má. Má tedy jen tu jednu jedinou, ale našli si k sobě velmi láskyplnou cestu. Pro srpnové setkání týmu jsme si vybraly kapitoly z 2 Paralipomenon o Chizkijášovi. Texty nás provázely celé tři dny, a proto poznámky o králi Chizkijášovi najdete i v tomto občasníku. Závěrem chci popřát nejen krásný podzim, ale i to, aby podzimní dny byly plné nového poznání. Nepíši toto přání jen formálně, vážně se nad ním zamýšlím. Pokud si myslíme, že dobře známe například sebe, své motivy, své postoje, že dobře známe Písmo, že přece máme nějaké zkušenosti – mohly bychom být hodně překvapeny, kolik práce s námi Pán ještě má, k čemu nás chce vést a jaké ženy z nás chce mít. Toto pomyšlení mne v poslední době hodně zastavuje, když se přistihnu, jak soudím druhé. Vidím třísky u druhých a sama mám trámy... A jak je výborné, že můžeme poznávat i Jeho, protože i zde můžeme konstatovat, jak málo ho známe! Pokud si totiž myslíme, že Boha přece známe už dlouho – a dobře – nejspíš máme jen ubohou představu, ba možná i představu karikatury nádherného Božího otcovského srdce. Ani učedníci Ježíši někdy nerozuměli. Je v Něm něco, co učedníka v jeho duchovním životě občas nutí lapat po dechu a někdy s Ním nedokáže držet krok...( Mk 10,32: Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli). Skvělé je, že poznání nám není odepřeno v jakémkoliv věku. Kolik nás tedy všechny ještě čeká objevů! Jana Kostelníková |
Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům. (Am3,7) Když jsme na přelomu let 2020 a 2021 na online setkáních českého týmu začaly se sestrami rozjímat nad knihou proroka Joele, divila jsem se, proč Jana Kostelníková přinesla právě toto slovo. Připadalo mi na první dojem příliš těžké, nepovzbudivé. Přiznám se, že bych tenkrát chtěla slyšet něco povzbudivějšího... Během čtení, rozjímání a sdílení jsem si najednou uvědomovala, že kniha je naopak velkým povzbuzením do těžkých dob – jejími kapitolami prolíná Boží věrnost k jeho lidu, touha mu pomoci, ukázat směr a cestu, dovést ho k nápravě a spáse, naději. V té době jsme ještě netušily, co dalšího přijde po covidu. Když jsem se nedávno dívala zpátky, uvědomila jsem si, že se opravdu naplnilo to, o čem jsme v týmu mluvily a za co jsme se modlily. V Joelově proroctví 1,4 je varování, že přijde víc pohrom za sebou. Po covidu a všem, co s ním souviselo, přišla válka na Ukrajině – pro mnohé z nás nepředstavitelné dění v dnešní osvícené době. Zdražování, nejistoty, otřesy na všech frontách... Na koho by tyto okolnosti těžce nedopadaly? Během roku 2023 přišly od sester z celosvětového vedení Lydie pozvánky k online setkáním a modlitbám za Izrael. Z květnové schůzky si pamatuji jednu sestru, která četla žalm a poté se velmi naléhavě přimlouvala za podporu Izraele, aby nezůstal stát sám v této pro něj tak důležité chvíli. Nerozumím dobře anglicky úplně všemu, ale pamatuji si její slzy a naléhavou výzvu k přímluvám. V lidských očích a mně dostupných zprávách se ale nedělo nic tak neobvyklého – říkala jsem si, že mi uniká asi nějaké aktuální dění... Až později mi došlo, že Pán Bůh VOLÁ PŘEDEM. On povolává přímluvce, aby byli blízko jeho srdci a stali se proroky ve smyslu, že porozumí a reagují PŘEDEM A VČAS. Ne proto, aby se báli a propadali strachu a úzkosti z toho, co přijde (Mt 24,6), ale aby připravili Pánu cestu v poušti lidských životů, pokřivených hříchem (J 1,23). Jsem moc ráda, že nám Pán Bůh posílal své slovo předem, aby nás vyučoval, vedl a ujistil: On sám vládne a nic se mu nevysmeklo z rukou. On sám sedí na trůnu jako Král králů a Pán pánů. On je naší jistotou v nejistých dobách a svící v temných okolnostech. Náš Bůh je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele. Pavlína Kopečková |
Ovoce konference 2023
V minulém občasníku psala Radka H. svědectví o jejím seznámení s Lydiemi. Psala: nemyslím si, že bych byla nějaká velká modlitebnice. Dnes tedy píšu svědectví já. Navážu na Radčina slova, že je v Božích rukách možnost našeho společného scházení k modlitbám (tím její příspěvek končil). Díky Bohu, že On sám Radku přivedl na konferenci Lydie. Mě by totiž vůbec nenapadlo zrovna Radku zvát – přestože se známe už velmi dlouho a dobře a máme se rády. Prostě bych nečekala, že by našla příležitosti a možnosti k pravidelnému scházení, nebo že by ji přímluvná služba oslovila. Takže dobře, že režisérem nejsem já. Už od června se spolu s Radkou můžeme přimlouvat! Ona je věrnou a skvělou spolumodlitebnicí, nadšenou z možnosti této služby Bohu. A co mě nejvíc těší – když vidím její zájem a radost z objevování principů Lydie. Vzpomínám díky ní na své začátky, jak mě fascinovaly momenty ze služby Lydie, zkušenosti sester a stavění na Božím Slovu. Je to tak hezké vidět Boží dílo s lidmi! Jsem moc vděčná za povzbuzení, že někdo podobně jako já uslyšel ve svém srdci pozvání a povolání dát se Bohu k dispozici. Pavlína Kopečková Napsala Marie Ryzí
Chizkijáš podruhé Ráda bych se s Vámi i já podělila o podněty z rozjímání 29. a 30. kapitoly knihy Paralipomenon. Hned 1. verš nám představuje Chizkijáše jako mladíčka, který začal kralovat ve věku 25 let. Byl synem krále Achaza. Na judský trůn v Jeruzalémě usedl po smrti svého otce, jehož život nebyl příkladný – uctíval modly. Tento verš nám zmiňuje ale jeho matku. Uvědomily jsme si, jak je důležitá role ženy, matky, vychovatelky. Ovlivňuje nás, z jaké rodiny pocházíme. I když to nemusí být ideální, Pán je mocnější než možné špatné vzory – i v prostředí neideálním může vzejít dobrý a zbožný vládce. V některém překladu je označen jako jeho otec David, i když žil před pár stoletími, Chizkiáš coby jeho duchovní syn navázal na jeho nasazení pro Hospodina. Hned v úvodu své vlády se Chizkijáš projevil jako horlivý náboženský reformátor, otevřel a nechal opravit jeruzalémský chrám. Očištění chrámu předcházelo posvěcení lidu. V 2 Pa,12-14 vidíme, že z lévijců jsou vyjmenovány dvojice. I pro Lydie je typické, že se modlí minimálně po dvojicích. Jako Pán v té době obnovil chrám, modlily jsme se za obnovu Lydií, návrat k základům – principům Lydie. V 2 Pa 30, 2-3 naopak čteme, že nelpěli na formě, termín hodu Beránka posunuli kvůli tomu, že nebyl posvěcen dostatek kněží. Dle 2 Pa 30,16 lévijci stáli na svých místech; každá máme být věrná Pánu na místě, kam nás postavil. Vnímaly jsme prorocké volání k návratu. Ne každý k hodu Beránka přistupoval dostatečně čistý, zde zasáhla dle 2 Pa 30,17-20 pokorná smírčí uzdravující modlitba – jak podobné službě Lydií! Boží dílo návratu k Hospodinu se z Jeruzaléma šířilo dál. Jsme otevřené novým komunikačním způsobům. Vnímaly jsme, že nové narození, znovuzrození nejde vytlačit, jak píše Ž 127,1: Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé. Vnímaly jsme ze Ž 138,8: Bůh své dílo – Lydie neopouští. To nás vede k velké naději, radosti, žehnání; v podobném duchu mluví i závěr textu Paralipomenon. Kéž z nás vyzařuje Boží nakažlivá radost! Izrael ještě jednou
Milé sestry, jak už napsala Pavlína, Lydie už dlouhou dobu intenzivně vnímaly zvýšené napětí v Izraeli a touhu se za něj přimlouvat. Svědčí o tom opakovaná online světová setkání Lydií s modlitbami za Izrael ve dnech 17. března 2023, také 12. května 2023 a poslední 8. září 2023, ke kterému jste byly pozvány všechny. Jednalo se o setkání v angličtině v pozdních většinou pátečních večerních hodinách. Z České republiky se každého alespoň jedna členka národního týmu zúčastnila, i když v poslední části, kdy jsou sestry rozděleny do skupinek a modlí se ve skupinkách v angličtině, už naše sestry nebyly. Proto se většina nás zúčastněných modlí se sestrami z různých kontinentů na dálku. Jedna ze zakladatelek Lydií v České republice Alena Krausová už dlouho naléhavě vyzývá k modlitbám za Izrael. Alena přijala službu modlitebnice za Izrael a slouží v Izraeli v Eilatu v domě modliteb za všechny národy (JHOPFAN – Jerusalem House of Prayer for All Nations). Když 7. října 2023 Izraelce zasáhl masivní útok teroristů z Hamásu, tak se Izrael právě chystal oslavovat svátek Simchat Tora, kterým končil sedmidenní biblický Svátek stánků. Alena psala, že v rámci oslavy tohoto svátku navštívila se spolumodlitebníky místa útoku těsně před tím – ve čtvrtek 5. října, kde k více než 700 účastníkům shromáždění solidarity promluvil místní starosta. Dne 7. října 2023 byl starosta zabit při obraně své komunity. Dům modliteb vyzývá nejen k modlitbám, ale podle možností i k Danielovu postu (Daniel 1,8). Marie Ryzí |
Napsala Pavlína Kopečková Chizkijáš poprvé Při rozjímání nad 29. kapitolou 2 Paralipomenon mě hodně zaujal až učebnicový návod k návratu k Hospodinu a v podstatě i učebnicové varování, na co si dát pozor – jakési jednotlivé fáze odcházení od Hospodina... S tímto postřehem bych se tedy chtěla sdílet i s vámi. Nejprve k tomu odcházení (verše 6 až 9) Zpronevěra – aneb na věrnosti v tom, co je nám svěřeno, záleží! Achab odvrhoval předměty určené k bohoslužbě (v.19). Činy – na nich se brzy projeví naše zpronevěra. Opuštění Hospodina – jak blízko mám k Božímu Slovu, tak blízko mám k Pánu Ježíši. Odvrácení tváře – už se vůbec neohlížím a neptám na to, co a jak vidí Bůh, nabrala jsem jiný směr. Zavření dveří – je jasné, co znamená, když někomu zavřu dveře před nosem. Zhasnutí světel, žádné modlitby, oběti. Pád, hrůzy, zajetí – necháni napospas svým cestám. A teď návrat (verše 3 až 5 a 10 až 30) Otevřít dveře Hospodinu a opravit je – Ježíš jako cesta ke spáse: využití pozvání (Zj 3,20). Uzavření smlouvy – rozhodnutí sloužit Bohu. Posvěcení kněží, vejití do Božího domu – zajímavé, že jsou jmenované vždy dvojice. Vynesení nečistoty ven. Oprava a příprava oltáře, stolu a bohoslužebných předmětů. Obnova přinášení obětí (smírčí za hřích, zápalná). Chvalozpěvy a klanění Hospodinu, oběti děkovné a zápalné, obětní hody. Kéž dochází i mezi námi k obnově služeb v domě Hospodinově, kde je třeba. Napsala Věra Adamcová
Chizkijáš potřetí V závěru srpnového setkání jsme rozjímaly a přemýšlely nad kapitolou 31, která popisuje kralování krále Chizkijáše. Viděly jsme tam několik důležitých věcí: 1) Z Jeruzaléma jde očista od model dál do celé země. Je to podobné jako Ježíšův příkaz nesení evangelia o Božím království od Jeruzaléma přes Judsko, Samaří a do celého světa. 2) Chizkijáš ustanovil řád a pořádek v Božím domě, povinnosti kněží a levítů k provádění obětí a sám ze svého majetku oběti poskytl. Nařídil kněze a levíty materiálně zabezpečit, aby se mohli cele věnovat službě Hospodinu. 3) Všichni obyvatelé Judey přinášeli množství potravy i desátky v penězích. Chizkijáš se všemi svými velmoži dobrořečil Hospodinu za ochotu lidu dávat dary. Nařídil připravit sklady pro přinesené potraviny a ustanovil jejich správce. 4) Potraviny i peníze byly rozdávány podle služebních povinností kněží a levítů a bylo pamatováno i na jejich rodiny, ženy, syny a dcery. 5) Kapitola končí prohlášením: Chizkijáš činil, co bylo dobré, správné a pravdivé před Hospodinem, jeho Bohem. Při celém díle se dotazoval svého Boha, činil je celým svým srdcem a dílo se mu dařilo. Při modlitbách za Izrael nezapomeňme, že jsou to duchovní mocnosti, které za všemi útoky stojí. Vzpomeňme si na Amáleka, který v době, kdy Izrael putoval po poušti do zaslíbené země, napadl a pobil všechny, kteří nestačili pochodu a šli na konci celého průvodu. Byly to zejména ženy, děti a staří lidé (5 M 25,17-19). Hamás unesl za hranice do Gazy také ženy, děti, staré lidi i na vozíčku. S velkou krutostí zabíjel v blízkých vesnicích všechny, které tam našel. Neopusťme Izrael, až se v Evropě i ve světě začnou ozývat hlasy, že Izrael vede válku nepřiměřeně. Mějme na paměti, že Izrael se nezaměřuje na civilisty. Ti v Gaze odnášejí taktiku Hamásu, který má své základny a sklady v obytných domech. Nebyl to jen Hamás, který vnikl do Izraele přetrženými ploty, ale i desítky civilistů, většinou mladých, kteří také zabíjeli, rabovali a znásilňovali. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla (Ef 6,12). |
Řekly o Lydii:
„Mluvila jsem o přestávce s některými. Říkaly mi, jak zvláštní je tato konference, plná lásky, která je patrná ze všech přítomných. Pamatuji si na jednu sestru v Americe, která se ptala, kdo Lydie jsou a někdo jí řekl: Lydie jsou ženy, které milují Boha i sebe navzájem. Jsem si jista, že je to pravda.“
(Shelagh McAlpine, zakladatelka Modlitebního společenství Lydie)
„Proč jsem Lydie? Na setkání dostávám povzbuzení, posilu a pomoc. Děkuji Bohu za možnost se sejít ve skupině a společně uvažovat nad Božím slovem. Každá dostane něco a spolu dohromady to tvoří jedinečný celek. Je to zkrátka úžasné, že k nám vůbec Pán mluví, dává radu a moudrost na cestu našich duchovních zápasů. Smíme mu důvěřovat, že nám dá v pravý čas pravé slovo i moudrost.“
(Věra)
„Lydie mi přinesly mnoho překrásných chvil s Pánem, jednotu i s docela neznámými sestrami a vzory zbožných žen milých Božímu srdci.“
(Marie)
„Co mi Pán Bůh skrze tuto službu dal:
* Otevřel mi Písmo a naučil mě naslouchat jeho hlasu.
* Rozšířil moje srdce pro sestry z jiných denominací. V modlitbě mohu poznávat duchovní život svých sester a to mě obohacuje.
* Dal mi věrnou přítelkyni, jakou jsem před tím nikdy neměla.“
(Alena)
„Mluvila jsem o přestávce s některými. Říkaly mi, jak zvláštní je tato konference, plná lásky, která je patrná ze všech přítomných. Pamatuji si na jednu sestru v Americe, která se ptala, kdo Lydie jsou a někdo jí řekl: Lydie jsou ženy, které milují Boha i sebe navzájem. Jsem si jista, že je to pravda.“
(Shelagh McAlpine, zakladatelka Modlitebního společenství Lydie)
„Proč jsem Lydie? Na setkání dostávám povzbuzení, posilu a pomoc. Děkuji Bohu za možnost se sejít ve skupině a společně uvažovat nad Božím slovem. Každá dostane něco a spolu dohromady to tvoří jedinečný celek. Je to zkrátka úžasné, že k nám vůbec Pán mluví, dává radu a moudrost na cestu našich duchovních zápasů. Smíme mu důvěřovat, že nám dá v pravý čas pravé slovo i moudrost.“
(Věra)
„Lydie mi přinesly mnoho překrásných chvil s Pánem, jednotu i s docela neznámými sestrami a vzory zbožných žen milých Božímu srdci.“
(Marie)
„Co mi Pán Bůh skrze tuto službu dal:
* Otevřel mi Písmo a naučil mě naslouchat jeho hlasu.
* Rozšířil moje srdce pro sestry z jiných denominací. V modlitbě mohu poznávat duchovní život svých sester a to mě obohacuje.
* Dal mi věrnou přítelkyni, jakou jsem před tím nikdy neměla.“
(Alena)
Lydia Fellowship slaví letos 45 let od založení. Od malých začátků v srdci ženy povolané k modlitbě učinil Bůh velké věci.
"Není-li žádného vidění, lid pustne." (Př 29,18)
Lydie je součástí Božího plánu a přípravy pro probuzení.
Společenství Lydie se zrodilo z modlitby a půstu za národ Nového Zélandu. V roce 1959 se Campbell a Shelagh MacAlpine přestěhovali ze svého domova ve Velké Británii na Nový Zéland. V té době sloužil Campbell hlavně na Novém Zélandě, v Austrálii a Filipinách. Manželé si na stěnu ve studovně pověsili mapu Nového Zélandu a začali se modlit za menší a větší města. Na horní okraj mapy si poznamenávali konkrétní slovo, které ke službě dostali.
V roce 1960 k nim přišel Boží služebník a vyprávěl jim o probuzení v Kongu. Toužili po tom, aby se něco podobného stalo na Novém Zélandu. Shelagh si ve svém zápisníku poznamenala: "Stalo se to v období mého života, kdy jsem chtěla lépe POZNÁVAT Boha, nejen O NĚM ZÍSKÁVAT VÍCE ZNALOSTÍ."
Při svém pravidelném čtení bible Shelagh otevřela knihu Skutků v 16. kapitole, která byla právě na řadě. Boží Duch promluvil k jejímu srdci událostí, kdy apoštol Pavel a Silas navštívili skupinku žen, která se modlila u řeky. Shalagh pochopila, že Lydie musela být žena, která dávala přednost těm správným věcem.
NEJDŘÍVE BŮH... PAK JEJÍ DOMÁCNOST. U většiny žen je tomu naopak. Lydie byla ukázněná žena, která se s ostatními ženami scházela pravidelně k modlitbám. Byla ženou víry a ženou činu.
Shelagh nejprve Boží slovo přijala, pak se podle něho modlila a Bůh ji znovu oslovil:
"BŮH DÁ ŽENU NEBO ŽENY, ABY SE PŘIMLOUVALY ZA CÍRKEV A NÁRODY."
Hned odpoledne dostala odpověď na svoji modlitbu. Bůh sám jí dal ženu podle svého výběru. Oslovil Joy Dawson, aby Shelagh zavolala. Pak se spolu modlily dva roky. V roce 1964 se Shelagh vrátila do Británie a začala vést čtvrtletní dny modliteb a půstu. Při tom se roky doma v tichosti modlila a pastorovala ženy.
V roce 1970 přijela do Britanie Joy Dawson a navrhla uspořádat modlitební seminář na téma přímluvná modlitba pro první setkání žen v domě Shelagh. V následujících letech posílal Bůh další služebníky, kteří měli posloužit těmto modlitebnicím.
V roce 1971 pronajala malé konferenční centrum ve Worthing Sussex a odtud šířila vizi Lydie. V roce 1976 tam měli první národní konferenci. Přijely ženy z Anglie, Irska, Skotska a Walesu. Pak následovalo velké modlitební shromáždění ve Westminster chapel, kde se sešlo 1 000 žen.
Po národní konferenci se stala koordinátorkou Lydie Jeanne Harper, protože Shelagh a Campbell se přestěhovali do USA. Shelagh i tam začala sdílením vize Lydie a po roce se sešlo 150 žen na modlitebním dni. V roce 1978 se konala první národní konference v Kalifornii.
První mezinárodní konference byla v Los Angeles v roce 1982, kde bylo zastoupeno 8 zemí. Shelagh a Campbell se vrátili do Británie v roce 1984. Konference evropských vedoucích Lydie se konala v Bruselu a v roce 1986 byla druhá mezinárodní konference na Universitě ve Stirling se zástupci ze 40 zemí. Pak následovala první jihoamerická konference roku 1988 v Riu de Janeiro.
Ze dvou žen na počátku, které se na Boží zavolání scházely věrně a pravidelně k modlitbám, Lydia Fellowship International vyrostla v opravdovou mezinárodní síť. Od početí na Novém Zélandu a narození v Anglii se Lydie šířila po celé zeměkouli. Teď se ženy přimlouvají nejméně v 50 národech.
About Lydia: Origins (1)
Tuto službu založila v roce 1970 Shelagh McAlpine. Původně vznikla z jedné domácí skupinky několika žen.
Začátky této služby však sahají až do roku 1960 v Aucklandu. Tehdy se Shelagh modlila se svým manželem Campbellem a později s Joy Dawson za probuzení církve a za národ Nového Zélandu. U zrodu Modlitebního společenství Lydie stály přímluvné modlitby a půst.
Vizi Modlitebního společenství Lydie přijala sestra Shelagh při pravidelné četbě Písma a modlitebním ztišení nad Skutky 16.
Začátky Lydia Fellowship
Dnes je Lydie sítí modlitebních skupin žen, které se zavázaly scházet k modlitbám pod vedením Ducha svatého nejméně jedenkrát za měsíc.
About Lydia: Vision (2)
Vize - Lydia Fellowship
Skutky 16. kapitola
Mezi dramatickým povoláním
apoštola Pavla do Makedonie a jeho
následným uvězněním a zázračným
osvobozením je ve verších 13 -15
stručná zmínka o setkání
se „ženou jménem Lydie".
Ta se scházela s ostatními ženami
k modlitbám.
Pán
otevřel její srdce, aby přijala
Boží slovo
a ona otevřela svůj dům
pro Boží dílo.
Lydie měla smysl pro řád a pořádek (v. 13) Rozhodni se k pravidelným přímluvám a půstu.
Lydie byla ženou víry (v. 14) Připrav se, abys mohla poznávat Pána Boha v Jeho Slovu...
On odpovídá na „modlitby víry"!
Lydie byla ženou činu (v. 15) Buď vnímavá k vedení Ducha svatého.
„Tep" Lydie.
Lydie povzbuzuje ženy, aby se scházely ve dvojici nebo v malých skupinách v počtu 3-5 žen. Každá modlitební skupina má před Boží tváří hledat konkrétní předměty k modlitbám.
Schází se na určeném místě, ve stanovený den a čas.
Činnost
Pořádá konference, „oddělené dny", společná setkání a modlitební dny na
regionální, státní a mezinárodní úrovni.
Lydie kromě naplňování své vize také spolupracuje s ostatními modlitebními iniciativami a často posílá své reprezentantky na jejich státní i mezinárodní setkání.
Lydia Fellowship
. . . je mezidenominační modlitební síť žen - křesťanek, které se rozhodly pravidelně nejméně jedenkrát za měsíc modlit a postit za církev, společnost, zemi a národy světa.
Kdo se může zúčastnit?
Lydie je mezidenominační společenství uznávané vedením církví. Bez souhlasu své duchovní autority se žádná žena nemůže stát jeho součástí.
Společenství je otevřené všem dospělým ženám od osmnácti let, které jsou ochotné ve službě respektovat pokyny Lydie a způsob jejího vedení.
Zaměření
Základní a důležitou součástí služby jsou chvály, přemýšlení nad Božím slovem a osobní vedení Duchem svatým v modlitbách.
How Lydia operates (2)
Co poskytuje
Lydie nabízí řadu brožurek a kartiček, které jsou k dispozici ženám na požádání, většinou zdarma.
V této literatuře najdeme praktický návod k mnoha předmětům. Jsou to např. biblická meditace, půst, přiblížení se Bohu a ostatní předměty související s modlitbou.
Společenství
těš se z něho. . .
Struktura
Lydie je společenstvím dobrovolnic. Snaží se udržet si jednoduché uspořádání s minimálním počtem vedoucích. Např. nemá kancelář, ani placené pracovníky.
Vedení
Na službu Lydie na místní, regionální, národní a mezinárodní úrovni dohlíží týmy pro plánování s modlitbou.
Společenství se při práci řídí přijatými mezinárodními stanovami.
"Není-li žádného vidění, lid pustne." (Př 29,18)
Lydie je součástí Božího plánu a přípravy pro probuzení.
Společenství Lydie se zrodilo z modlitby a půstu za národ Nového Zélandu. V roce 1959 se Campbell a Shelagh MacAlpine přestěhovali ze svého domova ve Velké Británii na Nový Zéland. V té době sloužil Campbell hlavně na Novém Zélandě, v Austrálii a Filipinách. Manželé si na stěnu ve studovně pověsili mapu Nového Zélandu a začali se modlit za menší a větší města. Na horní okraj mapy si poznamenávali konkrétní slovo, které ke službě dostali.
V roce 1960 k nim přišel Boží služebník a vyprávěl jim o probuzení v Kongu. Toužili po tom, aby se něco podobného stalo na Novém Zélandu. Shelagh si ve svém zápisníku poznamenala: "Stalo se to v období mého života, kdy jsem chtěla lépe POZNÁVAT Boha, nejen O NĚM ZÍSKÁVAT VÍCE ZNALOSTÍ."
Při svém pravidelném čtení bible Shelagh otevřela knihu Skutků v 16. kapitole, která byla právě na řadě. Boží Duch promluvil k jejímu srdci událostí, kdy apoštol Pavel a Silas navštívili skupinku žen, která se modlila u řeky. Shalagh pochopila, že Lydie musela být žena, která dávala přednost těm správným věcem.
NEJDŘÍVE BŮH... PAK JEJÍ DOMÁCNOST. U většiny žen je tomu naopak. Lydie byla ukázněná žena, která se s ostatními ženami scházela pravidelně k modlitbám. Byla ženou víry a ženou činu.
Shelagh nejprve Boží slovo přijala, pak se podle něho modlila a Bůh ji znovu oslovil:
"BŮH DÁ ŽENU NEBO ŽENY, ABY SE PŘIMLOUVALY ZA CÍRKEV A NÁRODY."
Hned odpoledne dostala odpověď na svoji modlitbu. Bůh sám jí dal ženu podle svého výběru. Oslovil Joy Dawson, aby Shelagh zavolala. Pak se spolu modlily dva roky. V roce 1964 se Shelagh vrátila do Británie a začala vést čtvrtletní dny modliteb a půstu. Při tom se roky doma v tichosti modlila a pastorovala ženy.
V roce 1970 přijela do Britanie Joy Dawson a navrhla uspořádat modlitební seminář na téma přímluvná modlitba pro první setkání žen v domě Shelagh. V následujících letech posílal Bůh další služebníky, kteří měli posloužit těmto modlitebnicím.
V roce 1971 pronajala malé konferenční centrum ve Worthing Sussex a odtud šířila vizi Lydie. V roce 1976 tam měli první národní konferenci. Přijely ženy z Anglie, Irska, Skotska a Walesu. Pak následovalo velké modlitební shromáždění ve Westminster chapel, kde se sešlo 1 000 žen.
Po národní konferenci se stala koordinátorkou Lydie Jeanne Harper, protože Shelagh a Campbell se přestěhovali do USA. Shelagh i tam začala sdílením vize Lydie a po roce se sešlo 150 žen na modlitebním dni. V roce 1978 se konala první národní konference v Kalifornii.
První mezinárodní konference byla v Los Angeles v roce 1982, kde bylo zastoupeno 8 zemí. Shelagh a Campbell se vrátili do Británie v roce 1984. Konference evropských vedoucích Lydie se konala v Bruselu a v roce 1986 byla druhá mezinárodní konference na Universitě ve Stirling se zástupci ze 40 zemí. Pak následovala první jihoamerická konference roku 1988 v Riu de Janeiro.
Ze dvou žen na počátku, které se na Boží zavolání scházely věrně a pravidelně k modlitbám, Lydia Fellowship International vyrostla v opravdovou mezinárodní síť. Od početí na Novém Zélandu a narození v Anglii se Lydie šířila po celé zeměkouli. Teď se ženy přimlouvají nejméně v 50 národech.
About Lydia: Origins (1)
Tuto službu založila v roce 1970 Shelagh McAlpine. Původně vznikla z jedné domácí skupinky několika žen.
Začátky této služby však sahají až do roku 1960 v Aucklandu. Tehdy se Shelagh modlila se svým manželem Campbellem a později s Joy Dawson za probuzení církve a za národ Nového Zélandu. U zrodu Modlitebního společenství Lydie stály přímluvné modlitby a půst.
Vizi Modlitebního společenství Lydie přijala sestra Shelagh při pravidelné četbě Písma a modlitebním ztišení nad Skutky 16.
Začátky Lydia Fellowship
Dnes je Lydie sítí modlitebních skupin žen, které se zavázaly scházet k modlitbám pod vedením Ducha svatého nejméně jedenkrát za měsíc.
About Lydia: Vision (2)
Vize - Lydia Fellowship
Skutky 16. kapitola
Mezi dramatickým povoláním
apoštola Pavla do Makedonie a jeho
následným uvězněním a zázračným
osvobozením je ve verších 13 -15
stručná zmínka o setkání
se „ženou jménem Lydie".
Ta se scházela s ostatními ženami
k modlitbám.
Pán
otevřel její srdce, aby přijala
Boží slovo
a ona otevřela svůj dům
pro Boží dílo.
Lydie měla smysl pro řád a pořádek (v. 13) Rozhodni se k pravidelným přímluvám a půstu.
Lydie byla ženou víry (v. 14) Připrav se, abys mohla poznávat Pána Boha v Jeho Slovu...
On odpovídá na „modlitby víry"!
Lydie byla ženou činu (v. 15) Buď vnímavá k vedení Ducha svatého.
„Tep" Lydie.
Lydie povzbuzuje ženy, aby se scházely ve dvojici nebo v malých skupinách v počtu 3-5 žen. Každá modlitební skupina má před Boží tváří hledat konkrétní předměty k modlitbám.
Schází se na určeném místě, ve stanovený den a čas.
Činnost
Pořádá konference, „oddělené dny", společná setkání a modlitební dny na
regionální, státní a mezinárodní úrovni.
Lydie kromě naplňování své vize také spolupracuje s ostatními modlitebními iniciativami a často posílá své reprezentantky na jejich státní i mezinárodní setkání.
Lydia Fellowship
. . . je mezidenominační modlitební síť žen - křesťanek, které se rozhodly pravidelně nejméně jedenkrát za měsíc modlit a postit za církev, společnost, zemi a národy světa.
Kdo se může zúčastnit?
Lydie je mezidenominační společenství uznávané vedením církví. Bez souhlasu své duchovní autority se žádná žena nemůže stát jeho součástí.
Společenství je otevřené všem dospělým ženám od osmnácti let, které jsou ochotné ve službě respektovat pokyny Lydie a způsob jejího vedení.
Zaměření
Základní a důležitou součástí služby jsou chvály, přemýšlení nad Božím slovem a osobní vedení Duchem svatým v modlitbách.
How Lydia operates (2)
Co poskytuje
Lydie nabízí řadu brožurek a kartiček, které jsou k dispozici ženám na požádání, většinou zdarma.
V této literatuře najdeme praktický návod k mnoha předmětům. Jsou to např. biblická meditace, půst, přiblížení se Bohu a ostatní předměty související s modlitbou.
Společenství
těš se z něho. . .
Struktura
Lydie je společenstvím dobrovolnic. Snaží se udržet si jednoduché uspořádání s minimálním počtem vedoucích. Např. nemá kancelář, ani placené pracovníky.
Vedení
Na službu Lydie na místní, regionální, národní a mezinárodní úrovni dohlíží týmy pro plánování s modlitbou.
Společenství se při práci řídí přijatými mezinárodními stanovami.